donic new collection

PINGPONG SPORT - Informace o stolním tenise a aktuálním dění okolo něj - Vše pro stolní tenis.

logo donic

logo butterfly  logo nittaka  logo yasaka

logo tibhar  logo andro  logo stiga

Na turnaji Hungarian Open v Budapešti se poprvé v roli reprezentačního kouče českých žen představil Němec Peter Engel, který na pozici...

Tentokrát to nejsou přímo rady či tipy, spíše takové malé zamyšlení nad současným stavem našeho sportu v ČR. Doufám, že některým z...

Na posledním turnaji Seamaster 2017 ITTF World Tour ve Stockholmu skončila dvojice Hana Matelová, Barbora Balážová ve čtvrtfinále a zajistila...

Tentokrát jsme pro vás připravili rozhovor s jedním z našich nejlepších trenérů, s Pepou Braunem. Pepa byl dlouhou dobu osobním trenérem...

Pro fanoušky stolního tenisu je připraven nový video-portál PING-PONG.TV

Vážení sportovní přátelé,

nedalo mi to a dovolil jsem si udělat malé zamyšlení nad současnou situací v českém stolním tenise.  Když jsem se před cca dvěma a půl lety vrátil zpět ke stolnímu tenisu, nedovolil jsem si dělat hned rychlé soudy a závěry na situaci v našem sportu. Avšak dnes po době více než dvou let si myslím, že některé věci stojí minimálně za komentář a napsání mého pohledu na věc.
Tento pohled samozřejmě nemusí být správný, zdaleka není úplný, ale třeba některé z vás bude vést alespoň k zamyšlení.

Často si my trenéři stěžujeme na to, že dnešní situace je jiná než před 10, 20 či dokonce 30-ti lety, že dnešní mladí často nechtějí pořádně trénovat, že mají spoustu jiných zájmů, že rapidně klesají pohybové schopnosti mladých adeptů nejen našeho sportu ale i u dětí obecně. Ano, samozřejmě je to pravda, ale technický pokrok ve formě smartphonů, tabletů, atd. nezastavíme a stejně tak nezrušíme fenomén sociálních sítí jako je např. Facebook. Prostě takový je náš dnešní svět a my se v něm musíme umět pohybovat. A hlavně se musíme snažit ovlivnit ty věci, které ovlivnit umíme!

Nemůžu se zbavit dojmu, že se v našem sportu vytratily zcela zásadní věci, které dříve byly naprostou samozřejmostí a dle mého názoru byly jednoznačně prospěšné. Co konkrétně mám na mysli? Určitě je toho daleko více a věřím, že spousta z vás by přišla na další důležité věci, ale já si pro dnešek vybral tři věci, o kterých si myslím, že jsou hodně důležité (nebál bych se možná napsat, že jsou zcela zásadní).

1.       Pohybové dovednosti, sportovní všestrannost, koordinace pohybu…

       Symbolem těchto pojmů jsou pro mě jména jako Milan Orlowski, Jindra Panský, Petr Korbel. A asi není náhoda, že tito borci hrají ve svých letech pořád neskutečný pinec! Skoro každý to ví, každý to obdivuje, ale jen málokdo je následuje.
Samozřejmě je mi jasné, že ne každý má asi takový pohybový talent jako např. Péťa Korbel, ale jsem jednoznačně přesvědčen, že na tomto poli, jsme my, trenéři zcela selhali. Proč by nemohli i dnešní mladí hrát fotbal, florbal, házet na koš, udělat kotoul či skok plavmo a spoustu dalších sportovních aktivit.

Názory jako, že fotbal je moc nebezpečný, že si u toho někdo zlomí nohu, se mi zdají trochu laciné. Fotbalové „řežby“, které probíhaly ve Vlašimi většinou v zápasech Vlašim proti repre (nebo zbytku světa) byly pověstné a neznám příliš úrazů, ke kterým by došlo. Krásné na těchto aktivitách bylo to, že jsme je šli hrát až po řádném tréninku skoro bych řekl za odměnu a při tom se automaticky a neskutečně zvyšovala fyzička všech zúčastněných. To se dnes opravdu nevidí….bohužel. Pokud by měl někdo problém s fotbalem i tak je mnoho dalších možností co dělat, ale bohužel podle mých zkušeností se dělá velmi málo!

To stejné platí pro rozcvičky. Kvalita rozcviček šla neskutečně dolů. Jsem přesvědčen, že kdyby dnešní rozcvičky v RCM/SCM a některých klubech viděl pan Korbel senior, tak by z toho měl srdeční příhodu J  Ten, byl totiž na rozcvičky velký pedant a měl samozřejmě pravdu.

(Předem se omlouvám těm trenérům, střediskům či klubům, které mají dojem, že to dělají a nemají na tomto poli žádné rezervy).


 2.  Herní dovednosti, cit pro míček, hraní si……

       Často si myslím, že se z dnešních tréninků vytratila taková ta přirozená radost z hraní. Za našich časů jsme si často po tréninku, nebo před tréninkem zahráli opačnou (nehrající) rukou, nebo jsme si dali „ruský“ ping-pong (nevím ani jak se tomu říká dnes, ale mám na mysli když zahrajete nejdříve míček na svou půlku a pak na soupeřovu) nebo jsme si dali ping-pongový tenis (míček spadne na stůl, pak na zem a pak se zahraje a nebo se zahrál rovnou z voleje), nebo jsme hráli přes dva stoly atd.

Prostě všechny tyto aktivity podle mě neskutečně rozvíjejí cit pro hru (cit pro míček). Další podobná věc, která to rozvíjela, byla nejoblíbenější herní kombinace Jirky Řežába (topspin – blok – pink – topspin – atd. stále dokola). Nic z toho jsem za ty dva roky také téměř neviděl. Všichni se na tréninku tváří vážně, soustředěně (což je určitě dobře) hrají stále dokola nějaké kombinace, ale vytratila se z toho hravost, vytratily se kombinace na cit pro balón, velmi málo se hrají kombinace s výraznou změnou tempa!
Všichni pořád potahují a buší do toho, pak přijde zápas a míček nepřeletí 3x přes síťku.

  .      3.  Tréninkové sety ……..

Možná bude mít spoustu lidí jiný názor, ale já jsem přesvědčen, že nic lepšího a podobnějšího k soutěžním zápasům než jsou tréninkové sety neexistuje!

A opět musím srovnávat, jak to bylo dříve ( možná ani ne tak daleko dozadu) a jak je to dnes. My jsme dříve hrávali na trénincích různé žebříčkové turnaje, turnaje s finančním vkladem (samozřejmě tak rozumným, že si to mohl dovolit každý, nicméně to byla určitě motivace), různé „Davic cupy“ nebo tzv. „žumpy“ prostě formy, které byly více soutěživé, než když se hrají sety jen tak. Dnes tyto formy téměř vymizely…. a opět musím napsat bohužel!

Vím, že jsem v úvodu napsal, že bych se dnes chtěl věnovat třem věcem, ale nedá mi to J a chtěl bych zmínit ještě jednu věc. Dřív když jsem byl mladý trenér (trénoval jsem od 24 do 33 let mého věku), jsem měl tendenci neustále hráče opravovat, pořád jim říkat co hrají špatně. Teprve s věkem (a možná i pod vlivem knihy Vnitřní hra tenisu – autor Timothy Gallwey) jsem došel k názoru, že to nemusí být vždy ta nejlepší cesta. Zejména dnes, kdy se mi zdá, že zejména mladí hráči jsou často příliš negativní, pesimističtí a nemají příliš velké sebevědomí, jsem spíše zastáncem pozitivního přístupu (povzbuzení, pochválení) a spíše optimistického ladění. Ale to jen tak na okraj.

Tento článek nevznikl jako kritika někoho nebo něčeho, ale jako zamyšlení co bychom mohli dělat lépe, abychom stále jen neopakovali: "dříve to bylo jiné". Podle mě jde spoustu věcí dělat jako dříve a k těm dobrým a osvědčeným bychom se měli zase vrátit. Možná bych dokonce napsal: „Čím dříve tím lépe“.

A abych zakončil optimisticky, tak musím konstatovat, že mám velkou radost, že vidím kolem sebe trenéry, kteří mají podobné názory, kteří mají hlavu otevřenou a nenechají se vtlačit do některých zažitých a zajetých kolejí. Myslím si, že trenéři jako Tomáš Vrňák, Marek Klásek, Marek Čihák, Pepa Braun, Pepa Plachý, Alena Vachovcová (ale i spousta dalších a dalších, kterým se velice omlouvám, že jsem je zde nezmínil) jsou příslibem, že český stolní tenis bude zase kráčet minimálně do evropské špičky.

A koneckonců máme i spoustu mladých šikovných a nadějných hráčů jako jsou např. Honza Valenta, Matěj Siwiec, Radek Skála, Šimon Bělík, Franta Onderka z holek pak Zdenča Blašková, Niamh Štricová, Linda Záděrová, atd. Tak to pojďme zkusit změnit už u těchto hráčů!

(Psal jsem tam hlavně mladé, takže Poliš už tam není :-)

Na závěr se ještě jednou velice omlouvám všem těm, kteří takto už trénují, všem, kterých jsem se třeba nějak dotknul a také všem, kteří mají třeba jiný názor. Nicméně chtěl jsem tento článek napsat už dříve a stále jsem to z různých důvodů odkládal. Ale pak jsem si řekl, třeba to opravdu někomu pomůže a také se mi nechtělo úpně rezignovat a smířit se se současným stavem.

(Poznámka: Článek je určen zejména pro trenéry mládeže, u dospělých se tyto změny už opravdu dělají jen těžko).

Autor: Pavel Krpec